Historie


Pruský král Fridrich II., který zdědil po svých předcích území dnešního Hlučínska, svými školskými reformami přispěl k výraznému povznesení vzdělanosti obyvatel. Šlo mu o to, aby měl poddané, kteří uměli číst a psát a přečíst si tak jeho nařízení. Na vesnicích existovaly jen farní školy a ty poskytovaly dětem znalosti bible, základy čtení, psaní a počtů. Děti musely rodičům pomáhat při polních pracích a ve škole se tedy vyučovalo jen v zimních měsících.

První zmínka o škole v Oldřišově je z roku 1780, jednalo se o farní budovu č. 4 pod kostelem a navštěvovalo jí tehdy 32 dětí. Děti se učily německému jazyku na základě moravštiny a dozor nad školou byl svěřen domácímu duchovenstvu.

Nová farní škola č. 10 byla vybudována v roce 1840, při slavnostním svěcení přednášely děti moravsky báseň psanou švabachem, jež byla uchována jedině ve farní kronice.

Od roku 1865 byla vyučovacím jazykem až na hodiny náboženství a kostelního zpěvu stanovena němčina. Mateřskému jazyku – moravštině bylo vyhrazeno 9. hodin týdně.

Za Bismarckovy éry byla moravština ze škol vyloučena úplně, byl odstraněn i český slabikář zpracovaný dolnobenešovským rodákem p. Cyprianem Lelkem. V květnu 1875 skončilo i vyučování náboženství v mateřské řeči.

V roce 1902 se začalo s výstavbou nové školy č. 11.

Za 1. sv. války byla škola podřízena válečné propagandě po odchodu učitelů k vojsku bylo vyučování zkracováno. Děti v době vyučování zhotovovaly ponožky, rukavice a šály pro vojsko, sbíraly peří, zeleninu a ovoce.

Hned po válce vydalo ministerstvo pro vědu, umění a lidová vzdělání výnos, který zrušilo místní dohled duchovních nad školami. Od roku 1920, kdy bylo Hlučínsko připojeno k ČSR, byl ve škole zaveden český vyučovací jazyk. Péče o školy se ujala Matice opavská a Matice osvěty lidové. Němečtí učitelé byli propuštěni. V květnu 1920 byl povolán do školy v Oldřišově český učitel František Skýpa z Kajlovce ve Slezsku. Ten vyučoval 1. třídu česky, v ostatních třídách měl hodiny češtiny. Od září byla ve škole většina českých učitelů. Od října 1923 v Oldřišově působil nový učitel Karel Frydrych, který pořádal kurzy českého jazyka. Zároveň se stal ředitelem kůru a na jeho popud byla založena veřejná obecní knihovna.

V únoru 1924 byla konána volba do místní školní rady a zvolení byli Karel Frydrych, Fr. Hadamčík, Jan Klapetek, Benj. Bělák, Robert Stoček a Josef Michalčík. V roce 1926 byla ujednána dohoda, že školní budovu vlastní sice římskokatolický kostel, ale škola má bezplatné užívací právo.

Od té doby se také zmiňuje Újezdní měšťanská škola v Oldřišově.

Dne 1. Prosince 1929 proběhlo otevření Obvodové měšťanské školy v Oldřišově společné pro obec Oldřišov, Hněvošice, Služovice, Vrbka a Jakartice. Dětí se přihlásilo víc, než mohlo být přijato. Byla otevřena 1. třída, 2. a 3. třída byly otevírány postupně vždy na začátku školního roku. Prvním ředitelem byl ustanoven p. Hort, který do Oldřišova přišel z Hlučína.

S likvidací německých škol na Hlučínsku někteří rodiče nesouhlasili, a proto se i v Oldřišově od roku 1930 ujímá soukromé německé vyučování „provatunterricht“. Vyučovalo se hromadně na statku p. Straucha (dnešní budova OÚ) a přihlášeno bylo 12 dětí.

Dne 12. ledna 1932 uzavřela katolická fara v Oldřišově s českým státem smlouvu, podle níž prodává část farské zahrady ve výměře 5 000m2 za 30 000 korun za účelem postavení nové školy. Farář učinil tuto smlouvu proto, aby nová budoucí škola stála blízko kostela.

Ve školách se hned po okupaci v roce 1939 vyučovalo opět německy, výchova byla vedena v nacistickém duchu, to budilo u většiny rodičů nelibost. Šestiletá okupace způsobila, že děti zapomněly téměř úplně svůj mateřský jazyk, nesměl být používán ani doma pod peněžitými i politickými tresty, děti měly udávat rodiče, kteří mluvili moravsky.

V posledním roce války se ve školách nevyučovalo. Školní nábytek byl uskladněn ve stodole na školním dvoře a škola sloužila jako přechodné ubytování uprchlíků, ke konci války jako polní lazaret a vojenská kuchyně.

Oldřišov byl osvobozen 17. dubna 1945. Obec byla z 80% zničena, obě školní budovy byly značně poškozeny, střechy byly rozbity zásahy granátů. Vnitřní zařízení bylo zničeno a zčásti rozkradeno. Nábytek a lavice, které byly uskladněny ve stodole, byly požárem zničeny. Prvním z učitelů, který zde nastoupil po válce službu (dne 15. června 1945) a staral se o opravy a vybavení školy, byl František Lovětínský, ředitel této školy a později předseda MNV. Řídicím obecné školy byl od 7. září 1945 ustanoven  Josef Kupka, později také dlouholetý kronikář obce.

1. září 1945 se děti shromáždily v sále u Wernerů, kde byly rozděleny podle ročníků do tříd. Vlastní vyučování bylo zahájeno 8. 10. 1945 v budově mateřské školy, ve dvou malých místnostech se vyučovalo po třech hodinách. Po zahájení školního roku pracovali žáci na drobných úpravách. Náhradní lavice byly opatřeny z městského skladu v Opavě a z jiných obecných škol. Sklo na zasklení oken přivezli jako dar občané patronátního města Hlinsko v Čechách. Do 28. října byly upraveny tři třídy obecné školy. Od ledna 1946 se zde střídalo 5 tříd obecné školy a 4 třídy měšťanské školy.

Z počátku se vyučovalo bez pevného rozvrhu, cvičila se hlavně výslovnost, neboť děti češtinu neovládaly. Většina znala místní nářečí, takže vyučujícím přece jen trochu rozuměla. Za okupace se na Hlučínsku mluvilo nářečím doma jen skrytě a většina žáku po celou dobu svého života spisovnou češtinu  s výjimkou žáku nejvyššího postupného ročníku vůbec neslyšela. A tak to bylo těžké nejen pro vyučující, ale i pro žáky.

V roce 1951 konali žáci poprvé závěrečné zkoušky, které byly nově zavedeny pro vystupující žáky. K pronikavým znamením ve školství došlo v roce 1953 po vydání nového školského zákona. Dosavadní měšťanské školy byly změněny na osmiletky. I naše národní škola byla spojena se střední v osmiletou střední školu.

A jaká byla situace v roce 1955? Osmiletá střední  škola je umístěna ve dvou budovách, žádná z nich však nevyhovuje. První z nich č. 10 je s úzkými chodbami a příkrými dřevěnými schody. Třídy má prostorné, avšak chybí kabinety, dílny, šatny, tělocvična a záchody jsou dřevěné, umístěné na školním dvoře. Druhá budova je mladší, dostavěna v roce 1903, má 4 učebny, chodba je úzká s dřevěným schodištěm. Od roku 1959 se uvažuje o výstavbě nové školní budovy, protože stávající  nemají dostatečnou kapacitu. Ale bohužel, plánovaná stavba se postupně přesouvala z jedné pětiletky do druhé.

I když stále nedocházelo ke zlepšení materiálních podmínek, vzpomínky pamětníků potvrzují pořádání různých akcí: sportovní soutěže sběr léčivých bylin,  papíru , návštěva filmových představení, oslavy různých výročí, školní výlety, nácvik spartakiády, příprava různých kulturních vystoupení pro starší občany,…..

Školní práci velmi citelně narušila havárie školní budovy č.10, kde přes noc (naštěstí) odpadla omítka ze stropu v učebně v 1. patře a odkryla tak prohnilé stropní trámy. Stalo se tak v noci ze 13. na 14. ledna 1972. Na budovu byl vydán zákaz používání a byla nařízena demolice.

Třídy byly rozmístěny po obci: klubovna JZD, klubovna ČSPO v hasičské zbrojnici, kancelář farmy státního statku, budova ZDŠ Hněvošice. Škola tedy od 1. 2. 1972 fungovala na několika pracovištích a zřejmě takovýto stav byl jediný v celé republice. Pro příští pětiletku byla opět přislíbena stavba nové školy. Všechny tyto plány, jak už dnes víme, se staly jen slibem, akce se nikdy neuskutečnila.

V roce 1973 proběhla alespoň generální oprava novější školní budovy a přístavba sociálního zařízení, šaten, ředitelny, sborovny, kabinetů, kotelny a instalace ústředního topení. Byla vyměněna okna a dveře, opraveny podlahy a schodiště.

V roce 1978 se ještě stále vyučovalo v různých místnostech, tři školní místnosti ve Služovicích a tento stav přetrvával až do roku 1984. Od 1. 9. 1980 dojiždějí žáci z Hněvošic na ZDŠ do Kobeřic.

V roce 1978 byla zahájena přístavba školy. V jarních měsících roku 1982 byly provedeny přípravné práce a 1. července byla slavnostně zahájena výstavba pavilonu učeben, dílen, cvičné kuchyně a kabynetů jako přístavba ke stávajicí budově školy. Akce byla dokončena po dvou letech usilovné práce MNV, občanů i starších žáků školy. Slavnostní otevření přístavby se uskutečnilo v pátek 14. září 1984. Podstatně se tak změnily podmínky pro vzdělávací činnost. Po 12 letech nastoupili žáci i pedagogové do jedné školní budovy, ovšem bez tělocvičny. Ve stávající budově zůstaly čtyři učebny, kabinet a sborovna. Dvě učebny v přízemí byly adaptovány na školní jídelnu. Během roku byla učebna v přízemí staré budovy upravena na provizorní tělocvičnu, v níž se za nepříznivého počasí cvičilo na jednoduchém nářadí.

V tomto školním roce přešla škola na desetileté vzdělávání mládeže, které se uskutečňovalo na bázi osmileté ZŠ a prvního a druhého ročníku střední školy či učiliště.

Po 20 letech byla v roce 1996 obnovena tradice 9. leté školní docházky na základních školách.

Dne 9. ledna  2001 se uskutečnila první schůzka k výstavbě tělocvičny u naši školy. Práce začaly koncem února přestavbou kotelny a uhelny na saunu, šatny a hygienická zařízení. S venkovními pracemi se začalo koncem března. O prázdninách byla postavena konstrukce haly a uvedena do provozu čistička odpadních vod. Během roku 2002 výstavba pokračovala. Tělocvična byla zkolaudovaná dne 28. 5. 2002. Slavnostní otevření se uskutečnilo 22. 6. 2002. K zahájení provozu byla připravena školní akademie žáků, poté následovala prohlídka celé přestavby.

Během prázdnin byly zrekonstruovány prostory WC na vyšším stupni, vznikly nové prostory pro sklad učebnic a archív. Byla vybavena i počítačovou učebnou a mohla být zahájena i výuka informatiky, počítače se začaly využívat i ve výuce různých předmětů.

Od 1. ledna 2003 došlo ke změně v právním postavení školy. Škola získala první subjektivitu a stala se příspěvkovou organizací. Díky postupnému zvyšování finančních prostředků na provoz a vybavení školy došlo k modernizaci a ke zlepšení pracovních podmínek žáků i učitelů.

V průběhu jarních prázdnin r. 2004 probíhaly ve škole podlahářské práce, v šesti třídách byla vyměněna podlahová krytina. Během hlavních prázdnin proběhlo v celé škole malování. Všechny učebny i chodby se v záplavě rozmanitých barev rázem staly veselejšími.

V průběhu školního roku 2004/2005 byla vybavena a uvedena do provozu multimediální učebna s žákovskou knihovnou a o prázdninách byly zrekonstruovány školní dílny na výtvarný ateliér s keramickou pecí.

Postupně probíhá úprava okolí školy. Aby se žáci mohli učit za pěkného počasí venku, byl zakoupen altánek s lavičkami. V dalších letech byla zrekonstruována školní jídelna a hlavně celá školní budova, která se zateplila a vyměnila se okna. Rekonstrukcí prošla také učebna přírodních věd s interaktivní tabulí.
Zaměstnanci školy od roku 1945

Ředitelé školy
František Lovětinský                            1945-1971
Václav  Gelnar                                       1971-1978
Ladislav Orlík                                         1978-1990
Věra Pavelková                                     1990-1992
Antonín Homola                                   1992- 31.10. 2003
Miroslava Halámková                         od 1.12. 2003

Zástupci ředitele
Josef Kupka                                  1945-1967
Ladislav Orlík                                1967-1978
Věra Musilová                              1978-1990
Bronislava Janíková                     od 1. 3. 1990